„Kdybych věděl, že je Ásgard tak nádherný, prosil bych tě na kolenou každý den, abys mě sem vzal,“ oznámil jsem mu, když jsme se po jídle procházeli po krásných zahradách Ásgardu.
„Bohužel sem smrtelníci nemají přístup, neprovozujeme tu hotely pro turisty,“ odpověděl Loki a dal si ruce za záda. „Ódin nebyl vůbec nadšený, že jsem tě sem přivedl, byl přímo rozhněvaný. Nakonec se mi ale povedlo se s ním dohodnout, že tu zůstaneme jen do tvého uzdravení.“
„Jsi si jistý, že se uzdravím?“
„Nebuď skeptický vůči Ásgarďanům. Umíme více než se mlátit.“
„Opravdu?“ začal jsem ho popichovat.
Loki na mě mrkl jedním okem a pak si stoupl přede mě. „Myslím, že už jsi obeznámen s tím, co my Ásgarďané umíme.“
Lišácky se na mě usmál a obepjal mne svýma rukama. Letmo se jimi dotýkal na mém těle a mně se z toho dělala husí kůže. Měl jsem tuhle hru rád, měl jsem rád, jak dokáže i přes všechnu tu ásgárdskou hrubost být jemný a já věděl, že se toho dobrého pocitu nedokážu nikdy dostatečně nabažit. Polévala mě horkost a vzrušení. Potom, co mě políbil, už jsem se přestal ovládat a úplně se mu odevzdal.
„Je vhodné, aby občané Ásgárdu viděli, jak se tu nějaký cizák líbá s princem?“ šeptl jsem mu do ucha s jistou paranoiou. Loki se jen usmál a přemístil nás do jeho komnat v zámku. Cestou k posteli jsme si sundali všechny díly našeho oděvu a zahrabali se do velké postele s obrovskými polštáři a peřinami, které nám v tu chvíli zajistily místo schované před vnějším světem.
***
Leželi jsme nazí a mlčky v posteli, jemně jsme se konečky prstů navzájem dotýkali, užívali si klidu a ticha. Tyhle naše chvilky trvaly vždy déle, než samotný akt, ale oba jsme si na ně zvykli, nemohli jsme bez nich existovat. Byla to naše součást. „Existuje tu u vás něco jako roční období?“
„Ano?“
„A ty příběhy, které jsi mi vždy vyprávěl, jsou pravdivé?“
„V jistých ohledech.“
„Jsi nevlastní bratr Thora, to už vím. Pocházíš z Ásgardu?“
„Ne, žiju tu ale už od dětství. Narodil jsem se na Jötunheimu, zemi Mrazivých
obrů, králi Laufeyovi. Ódin mě po válce našel na zmrzlém kameni a vzal mě pod svoji ochranu, a vychoval mě jako vlastního,“ řekl mi stručně.
Citlivé téma, řekl bych. „Takže jsi Mrazivý obr?“
„Ne tak zcela. Jsem i nejsem. Mraziví obři normálně neumí změnit podobu na Ásy, protože mají jinou podstatu. Já jsem se sice narodil v Jötunheimu ale vyrůstal jsem zde, v Ásgardu, a tak se má podstata přizpůsobila té, co sálá z tohohle království. To je jeden z důvodů, proč třeba dobře ovládám magii, to by Mraziví obři nezvládli. Kdyby ses narodil na Zemi, a pak tě odnesli na Ásgard, tak by se tvá podstata také změnila. Dožil by ses více let, ovládal magii. Myslím, že s tvým mozkem bys byl jeden z nejlepších mágů tady,“ vysvětlil Loki.
„A když tu teď pobývám, není možné, abych se ji naučil?“
„Skoro nemožné.“
„Skoro?“ Loki se usmál.
„Záleží na spoustu věcech, bohužel bys možná tak zvládl rozsvítit svíčku. Nejsi tu dlouho, magie se v tobě netvořila, nevyvíjela se jako třeba ve mně, nemůžeš být ani dlouhověký, tvoje podstata je ze Země a zakořenila se. Moje identita Mrazivého obra ve mně sice je, ale velice pomíjivá část.“
„Ukážeš mi svou podobu Mrazivého obra?“ zeptal jsem se zvědavosti. V Lokiho tváři se mihlo spoustu pocitů, avšak zůstal mu na tváři výraz, z kterého mě zamrazilo na zádech. Že bych zašel daleko? „Loki, promiň. Myslel jsem, že po té době, co jsme spolu, co jsme si navzájem odkryli své tajnosti a dokázali si věrnost, že už mezi námi není žádná zeď. Mýlím se snad?“ Mluvil jsem tiše, aby nenastalo nějaké nedorozumění. Trpělivě jsem čekal na jeho reakci, a přitom měl srdce v žaludku.
Loki si povzdechl a promnul si oči. Odstoupil ode mě pár kroků dozadu a upřímně se na mě podíval. V jeho pohledu byl strach a nenávist dohromady. Udělal jsem krok za ním a chtěl se k němu přiblížit, avšak Loki zvedl svou ruku na znak, ať zůstanu na místě.
„Nejsem si jistý, když se změním do té formy, že se nezmění mé chování a neublížím ti,“ řekl tichým hlasem.
Smutně se na mě pousmál a zavřel oči. Chvíli se nic nedělo, najednou se začal v místnosti měnit vzduch a cítil jsem, jak okolo Lokiho víří magie. Trvalo to chvíli a
přede mnou už stál Loki ve své Mrazivé podobě. Jeho kůže zmodrala, do kůže měl vypálené skarifikace, ale jeho vlasy zůstaly černé. Otevřel oči a místo jeho obvyklých modrých duhovek byly temně rudé jako krev. Na mě ale neměly děsivý dojem, spíše mi přišly smutné.
Zatímco jsem si prohlížel Lokiho novou podobu, nehnul ani brvou, jen zhluboka oddychoval a díval se na mě. Udělal jsem krok k němu i přes jeho předešlé varování a sledoval jeho reakci. Neudělal nic, jako by byl vytesaný z kamene. Proto jsem udělal další dva kroky, až jsem stál l v jeho těsné blízkosti. Hleděli jsme si z očí do očí a tiše oddychovali. Opovážil jsem se zvednout ruku a dotkl se jeho ledové, svalnaté paže. Mrazivý obr sebou lehce cukl, ale jinak se nepohnul.
„Dobrý?“ zašeptal jsem. Loki mi kývl na souhlas. Pomalu jsem začal posouvat svou ruku z jeho paže na jeho šíji, rameno, krk a nakonec jsem ji zanořil do jeho hebkých černých vlasů, které zůstaly stejné i v této podobě. Pomalu jsem se natáhl k jeho rtům a políbil ho. Loki začal opětovat mé polibky. Když kolem mě obepjal své ruce, projel mnou chlad z jeho ledových dotyků, ale nebylo to nepříjemné, ba naopak, cítil jsem se dobře. Došlo tedy na druhé kolo.
Žádné komentáře:
Okomentovat